reklama

„Příčinou ekonomických problémů jsou přehnaná očekávání,“ říká ekonom J. Libich

Slovo „krize“ se od roku 2008 stalo jedním z nejpoužívanějších termínů v médiích. Většina vyspělých zemí se však i v současnosti potýká s řadou problémů v čele s vysokou nezaměstnaností a zvyšováním zadlužení. Česká republika není výjimkou, i když letos po několika letech stagnace tuzemská ekonomika vykazuje růst, který patří k nejrychlejším v Evropské unii. Ekonom Jan Libich považuje za příčinu řady ekonomických problémů nerovnováhu, která vyplývá z nesouladu mezi tím, co si většina lidí přeje, a co je skutečně dosažitelné. 

Další díly pořadu

Ekonom, který kromě České republiky přednáší i v Austrálii, označil za jeden z hlavních problémů vyspělých zemí vysokou nezaměstnanost mezi mladými lidmi, která vede ke znehodnocování jejich schopností a špatným vyhlídkám do budoucna. V některých zemích je pak podle něj příčinou ekonomických potíží i nesprávně nastavený finanční systém, který funguje jako kasino s penězi daňových poplatníků. V řadě zemí jsou zdrojem problémů také systémy zdravotnictví, ve kterých existují finanční pobídky pacienty léčit, ale nevyléčit. „Pokud bych měl příčinu těch problémů souhrnně pojmenovat, bylo by to slovem ,nerovnováha‘. Nemám přitom na mysli nerovnováhu mezi Čínou a Západem, nebo konkurenceschopností Německa a zbytku Eurozóny, ale hlubší, jakousi psychologickou, nerovnováhu,“ upřesňuje Jan Libich a vysvětluje: „Je to nesoulad mezi tím, co si většina lidí přeje, a co je dosažitelné. Je to naše přílišná netrpělivost, přehnaná očekávání, snaha mít pořád více a co nejlépe hned. Z té pramení, že se lidé i státy příliš zadlužují. Právě tato nerovnováha částečně způsobuje, že je pro nás důležitější co nejrychleji odstranit symptomy nemoci, než se vyléčit. Že nejsme ochotni zaplatit 30 korun u lékaře, ale dáme trojnásobek za krabičku cigaret. Nebo že je pro školáka důležitější mít jedničku z písemky, než se něco opravdu naučit.“

Možné řešení vidí Libich zejména ve výchově dětí a ve změnách vzdělávacího procesu: „Potřebujeme děti, a ostatně i sami sebe, učit větší trpělivosti, a vděčnosti za to, co máme. Ne neustálému porovnávání se s druhými, a snaze mít to, co má soused. Bohužel technologický pokrok dělá náš život rychlejším a poskytuje čím dál více vjemů a možností, se kterými se musíme vypořádat, což nám brání vidět věci v dlouhodobější perspektivě. Třeba to, že se velká většina lidí má po materiální stránce mnohem lépe, než minulé generace.“

Svá slova demonstruje Jan Libich na příkladu školství v Austrálii, kde přednáší na La Trobe University v Melbourne, a v České republice, kde i díky podpoře Nadačního fondu Neuron působí na Ekonomické fakultě Vysoké škole báňské-Technické univerzitě Ostrava. „V Austrálii se na prvním stupni základní školy vůbec neznámkuje, a je to na přístupu žáků opravdu znát. Dřívější nešvary českého školství jako dlouhé monology učitele či zkoušení u tabule způsobují, že jsme v oblíbenosti školní docházky u žáků mezi nejhoršími zeměmi na světě. Výdaje na základní a střední školství v poměru k HDP jsou v České republice téměř nejnižší ze zemí OECD, pod třemi procenty. Některé země přitom vydávají kolem pěti procent HDP. To samé platí i o platech našich učitelů. V Česku je plat učitele po patnácti letech praxe jen na 50 procentech toho, co v průměru dostávají ostatní vysokoškolsky vzdělaní lidé, zatímco v Německu či Skandinávii je to skoro 100 procent.“

Velkým tématem výzkumu Jana Libicha je také otázka, jak mohou politici zlepšit ekonomickou situaci – zda by vlády měly spíše utrácet, aby stimulovaly ekonomiku v pokrizovém období, nebo šetřit, aby zbrzdily narůstání dluhu. „Vlády by měly dělat obojí zároveň, je však nutno rozlišit časový horizont. Z dlouhodobého hlediska musí vlády šetřit, protože demografický trend stárnutí populace znamená v následujících několika desetiletích každoroční pokles daňových příjmů a nárůst výdajů na penze a zdravotnictví. Z krátkodobého hlediska většina zemí po roce 2008 potřebovala, aby jejich vlády utrácely, a pomohly tak skomírajícím ekonomikám,“ říká Jan Libich. Vlády podle něj musí provést koncepční reformy důchodového a zdravotního systému, které berou v úvahu stárnutí populace a vrátí veřejné finance na dlouhodobě udržitelnou trajektorii. „V současnosti tato opatření moc nestojí, protože náklady přijdou až v budoucnosti, ale přesto to uklidní trhy. A tím pádem to umožní vládám současně provést krátkodobé stimulační kroky v podobě zvýšení některých výdajů a snížení daní, které nastartují ekonomický růst a sníží zadluženost. Bohužel většina vyspělých zemí praktikovala od roku 2010 přesně opačný postup. Nezbytným dlouhodobým reformám se vlády vyhýbaly a místo toho ordinovaly krátkodobé nekoncepční škrty ve výdajích, například do infrastruktury či do vědy a výzkumu,“ dodává ekonom.

 

Janu Libichovi vyjde v listopadu kniha nazvaná „Real-World Economic Policy“ (Ekonomická politika v reálném světě), ve které se snaží ukázat, že ekonomie může být velmi užitečná a může pomoci zlepšit životy lidí. Otevírá v ní například diskuzi o tom, jak nastavit jednotlivé oblasti ekonomické politiky, a čerpá přitom z videorozhovorů s předními australskými ekonomy a politiky. Tyto rozhovory můžete zhlédnout na youtubovém kanálu Jana Libicha.

 

Rozhovor s docentem Libichem na rádiu Zet si můžete přehrát v playeru výše.

Neuron Future je pravidelný pořad rádia Zet, který vzniká ve spolupráci s Nadačním fondem Neuron na podporu vědy. Neuron každoročně finančně přispívá na vědecký výzkum, oceňuje špičkové vědce a popularizuje vědu.

 

 

 

„Příčinou ekonomických problémů jsou přehnaná očekávání,“ říká ekonom J. Libich Foto: Docent Jan Libich převzal z rukou Karla Janečka, mecenáše NF Neuron, šek na milion korun, díky kterému mohl realizovat svůj výzkum.

reklama

Další články

Youradionews.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio News.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.