reklama

„Za každým příběhem stojí ještě jeden příběh,“ říká majitel úspěšné cukrářské firmy Ivo Gondek

Kouč, mentor a bývalý prezident Microsoftu pro Evropu Jan Mühlfeit v pořadu Myšlení první ligy zpovídal úspěšného majitele cukrárny Ivo Gondeka. Ten si musel projít za cestou k úspěchu v podnikání trnitou cestu. Z tohoto pohledu říká, že „za každým příběhem stojí ještě jeden příběh“. Více o tom se dočtete v našem novém článku. 

Další díly pořadu

V čem jste v mládí vynikal? Rýsoval se už obor vašeho podnikání?

To bohužel ne. Já ještě pamatuji doby parní lokomotivy. Tam o podnikání nic nebylo. Jestli jsem v mládí možná v něčem vynikal, tak to byl sport, ke kterému mě vedl táta. On byl vždy vrcholový atlet. Začal jsem fotbalem, hokejem a atletikou. Tyto tři věci mě provázely, dá se říct základní školou bez nějakého přísného zaměření. Pořád jsem přeskakoval z jednoho sportu na druhý a bylo to i závodně. Nejdál jsem se dopracoval asi ve fotbale, kde mým asi nejznámějším spoluhráčem byl Vašek Daněk pozdější špičkový reprezentant. Když jsem se asi po sedmé ve fotbale polámal, tak mamka řekla, že s fotbalem je dost. Pak jsem relativně pozdě přestoupil na házenou. Ale i tam to šlo se ještě dopracovat někam. Řekněme na úroveň druhé ligy. V dětství bych řekl, že sport byl pro mě skvělý v tom, že mě rodiče tím uchránili od všech negativních vlivů a špatným věcem.

Kdo byl vaším dětským vzorem?

Měl jsem to skvělé štěstí, že jsem měl fantastického tátu a mámu. To byly prostě ikony číslo jedna mého útlého mládí. Abych se dál někam rozhlížel, tak to možná byla autorita třídní učitelka na základní škole. V té době měly učitelky u nás na škole velkou autoritu. Nevím, jestli to bylo i jinde tak, ale my jsme vzhlíželi k té přísné ale spravedlivé třídní učitelce s obrovským respektem. Potom to samozřejmě byly vzory z oblasti sportu. Každý kluk, když něco hraje, tak má před sebou nějaký vzor. Ve fotbale to byl pro mě vždy Johan Cruyff. To byla hvězda sedmdesátých let. Všichni fotbalisté chtěli vypadat jako on. Pro mě to byl takový velký sportovní vzor.

Jak jste se dostal k podnikání v sladkostech?

Já bych to asi řekl takto. Za každým příběhem stojí ještě jeden příběh. Nevzniklo to jako nějak cílevědomě založený byznys. To byl důsledek všech mých předchozích podnikání, způsobu chování a možná těch silných stránek, co jsme společně studovali. Já prostě pořád něco začínal. Když v roce 1989 přišel kapitalismus do Česka, tak jsem si říkal, co budu dělat. Měl jsem chemicko-technologickou vysokou školu a obor mě vůbec nebavil. V továrně, které jsem pracoval, jsem neviděl zářnou budoucnost. Říkal jsem si, že se zkusím postavit na vlastní nohy. Když nic neumíte, tak máte pocit, že můžete dělat všechno. A já jsem taky všechno dělal. Provozoval jsem koupaliště, měl jsem cestovní kancelář. On ten obor vypadal vždy z dálky krásně. Řekl jsem si tedy, že je to to, co budu dělat. Pak jsem se do toho ponořil a zjistil, že je všechno jinak. Získal jsem pak zkušenosti a ztratil čas a peníze. Poté jsem šel do něčeho jiného, co zase vypadalo lépe, než to minulé. Zkusil jsem provozovat jídelnu, pak jsem vozil bavlnu z Bangladéše, ale naučil jsem se z toho v různých oborech hodně. Vesměs nic neskončilo z mého pohledu nějak úspěšně.

Jednou jsme se vraceli na podzim z dovolené z Itálie. Když jsme dojeli domů, tak jsme měli ve schránce hromadu letáků ze začínajících supermarketů. Jeden informoval o tom, že se otevírá v Ostravě, kde bude síť butiků kolem supermarketu. To bylo poprvé v historii. Bylo tam uvedeno, že tam bude i pravá italská kavárna. Tak jsme se šli podívat, jak vypadá pravá italská kavárna v Česku, když jsme viděli naživo v Itálii. Došli jsme tam, uvařili nám krásné espreso a řekli jsme si, že je škoda, že tu není tiramisu, které jsme měli na Lago di Garda po cestě domů. O dva stoly dál seděl další host kavárny a říkal, taky bych ho tu chtěl mít, ale nikdo to v Ostravě neumí. Já jsem říkal, no my víme, my tu žijeme celý život. Z něho se vyklubal provozní kavárny a říkal, že prošel všechny cukráře na Ostravsku, šéf z Prahy mi to nakázal, ale prostě nikdo to tady neumí a někdo si myslí, že slovo tiramisu je nadávka. My jsme mu tak nevděčně řekli, že si ho doma se ženou děláme občas. A on se zeptal, jestli bychom ho mohli udělat pro něj bez nějakého byznysového návrhu. Manželka byla na mateřské dovolené, tak mu udělala dvacet kostek tiramisu, druhý den jsme mu to přivezli a říkáme mu. Vy byste to stejně neprodával. A on se zeptal proč? My jsme řekli, že když to děláme pro sebe, tak to děláme nejlépe, jak je to možné udělat. To znamená mascarpone, extrémně silná černá káva, piškoty musí být krásně proležené a ta kostička by v nákupu stála tak 25 korun. To v roce 1999 byla na Ostravsku ukrutná cena. Teď ještě nějaká jeho marže a on říkal sto procent. Tak se ho ptám, jak to chce prodávat za padesát korun. A on mi odpověděl, ať se s tím netrápím, dal mi peníze a odjeli jsme. Za čtyři hodiny mi zavolal a řekl, že nemá ani jednu kostku. Tak jsem se ho zeptal, co s tím dělal, jestli to rozdal v nějaké akci. On odpověděl, že vše prodal. Lidi mlaskali a ptali se, kde je další. Já jsem si říkal, že se ten člověk zbláznil, že v té době stál nejdražší větrník v Ostravě 9 korun. Manželka tedy udělala na další den dvacet kostek a takto se to vinulo asi rok, totálně načerno, bez jakýchkoli papírů v panelákové kuchyňce.

Za rok poté se otevřel další supermarket, kde se otevřela obrovská italská kavárna a oni ve franšíze měli povinnost mít tiramisu. Majitel kavárny zavolal a říkal, že vozíme do té první kavárny tiramisu a zeptal se, jestli bychom ji mohli vozit i pro něj. Tak jsem přijel na schůzku a on se zeptal, jestli jsme plátci DPH a jestli umíme ještě další věci. Já jsem mu na nic neřekl ne, i když nic z toho nebylo. Přijel jsem domů a říkám manželce, že si budeme muset vyřídit DPH, že budeme muset být plátci DPH, ale budeme mít dobrý odbytový trh a možná z toho něco bude. Bude to trochu víc než pár stokorun. Tak jsem šel k tomu vyřídit papíry a spustili jsme oficiální podnikání.

 

 

Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s Ivo Gondekem si můžete poslechnout v playeru výše.

Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45. 

 

Zdroj: Zet

„Za každým příběhem stojí ještě jeden příběh,“ říká majitel úspěšné cukrářské firmy Ivo Gondek Foto: Zet: Ivo Gondek a Jan Mühlfeit

reklama

Další články

  1. EU opustí společně s Británií i Severní Irsko

    Společnost ·

    Společně s Británií odejde z Evropské unie, jejího jednotného trhu a celní unie v jednom sledu rovněž Severní Irsko. V neděli o tom informoval v severoanglickém Manche…

Youradionews.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio News.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.